Červenka obecná

Ve skutečnosti je to ale pořádný vztekloun a rváč. Je samotářská a chrání si své teritorium před příslušníky svého druhu velmi agresivně, bije se o něj hlava nehlava a neváhá za něj položit život.

Nejčastěji hnízdí v polodutinách (skulinách a štěrbinách) těsně nad zemí, dobře maskovaných- takže dávejte pozor, kam šlapete.

A jak chránit červenku a její ptačí kamarády?

- Polepit nebezpečné skleněné plochy samolepkami nebo alespoň opatřit je záclonami

- Neumísťovat velká skla poblíž křoví

- Udržovat zahradu přirozenou (nekácet a nevypalovat křoví a klestí, neošetřovat zahradu chemicky- aby ptáci nenosili svým dětem otrávenou svačinu)

- V zimě jim přichystat příkrm - zásyp nebo krmítko při zemi (lůj olejniny, ovesné vločky)

Zdroje:

časopis Naše příroda č.3/2016, IX.ročník

Y-SA 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=72442

By Diego Delso - This file was derived from: Petirrojo europeo (Erithacus rubecula), Tierpark Hellabrunn, Múnich, Alemania, 2012-06-17, DD 02.JPG, CC BY-SA 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=21655419

Původně lesní červenky si dnes prozpěvují i v našich zahradách a parcích.

Červenka má jméno po červenavém bříšku. Mohlo by se zdát, že ji nelze přehlédnout, ale opak je pravdou - umí se totiž dobře skrývat. Je neposedná a většinou šmejdí v křoví pěkně při zemi. Je vždycky ve střehu, takže je těžké ji pozorovat i když sídlí v naší bezprostřední blízkosti. Někdy ji můžeme na chvilinku zahlédnout na tyčce plotu.

Červenka je drobný štíhlý ptáček. Všimněte si dlouhých nohou, cihlové náprsenky a velkého černého oka (to jí umožňuje vidět v šeru křovin, kde se zdržuje nejčastěji). Červená náprsenka jí slouží k zastrašování. Když se načepýří, připomíná klubíčko rezavohnědé angorské vlny.

Zpívá celoročně a prakticky neustále po celý den (ve městech zpívá v noci, aby ji bylo slyšet). Její zpěv bývá někdy posmutnělý.

Je částečně tažná - odlétají převážně samice - létají v noci, což jim umožńují jejich velké černé oči.

Živí se převážně drobnými bezobratlými (hmyzem, pavouky, červy a plži), v zimě ale i bobulemi a semeny.

Ráda žije ve vlhčím prostředí od nížin až po 1400m.n.m.

Na mláďatech sedí samička, krmí je samička i sameček, ale po vyvedení z hnízda o ně pečuje otec, aby se samička mohla starat už o další snůšku.

Červenka má mladé 2x až 3x ročně, takže v plné sezóně jich v ČR může být až 9 milionů (tzn. téměř stejně jako Čechů J ). Většina jich ale zahyne v prvním roce života, jara se dožívá jen přibližně každé páté mládě - mohou za to predátoři, hnízdní paraziti (např. kukačky), špatné počasí (zejména v zimě) a migrace, zuřivá povaha (každá desátá zahyne při rvačkách) a nástrahy člověka.

Červenky nejčastěji hynou nárazem do velkých skleněných ploch (skleníky, okna, autobusové zastávky). Dokonce se dokáží doslova umlátit o sklo, v němž vidí obraz sebe a považují ho za svého protivníka.